Vyhledávání

rozšířené vyhledávání

Mobilní verze

mobiní verze

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Aktuální počasí

Počasí dnes:

26. 7. 2017

oblacnosde

Bude polojasno až oblačno, ojediněle přeháňky, v Čechách od západu postupně až zataženo, místy déšť. Denní teploty 16 až 20°C. Noční teploty 14 až 10°C.

Přehrát/Zastavit Další

Obsah

Historie a vývoj obce Bukovno

 

  1. Nejstarší osídlení obce
  2. První písemné zmínky o obci
  3. XV. století - první republika
  4. První republika
  5. Okupace
  6. Osvobození
  7. Únor 1948
  8. 1971 - 1989

 

Boleslavský region, do kterého spadá i území od Mělníka až po Mladou Boleslav, bylo osídleno již od mladší doby kamenné. Na tomto území se střídaly různé kultury a osídlení, včetně slovanského. Bukovno do tohoto regionu lze počítat, což prozrazují náhodné archeologické nálezy. Na východní části bukovenských polí byly nalezeny střepy i zachovalé části pálených nádob s ornamenty. Našly se i kostrové hroby i s drobnými pozůstatky a historické ohniště. Obě obce Bukovno i Líny leží na zřejmě nejstarší dopravní stezce nazývané „Spykalská“. Název obce Bukovno pochází z označení osady dle místního okolí, bučiny, jak bývalo u Slovanů zvykem. Jméno obce Líny vzniklo pravděpodobně z výrazu „léno“. Boleslavsko bylo na rozhraní XI. až XII. století zřejmě údělným knížectvím. Pro celý kraj je důležité, že prvním mocenským rodem na celém boleslavsku je rod Markvarticů a následně rod Michaloviců, který zůstává mocný až do poloviny XV. století. Do majetku panství Michaloviců z rodu Markvarticů patří i ves Bukovno, která se vyvíjela jako poddanská ves.
 
Do konce XIV. století není v žádném nejstarším letopise zmínka o  obci Bukovno. I když v církevních listinách jsou uváděny okolní obce, kde jsou kostely s farou. Bukovno v této době kostel s farou nemělo. Ten byl postaven až v roce 1769. Bukovno je poprvé v písemnostech zaznamenáno v roce 1380 a to v soudní listině bělské. Je to notářský zápis soudu bělského, kterým se Markéta z Bukovna odříká podílu na statku Matěje a ostatních bratří. Další historickou osobností uváděnou v zemských deskách království českého, je vladyka či panoš, pan Peštík z Bukovna, který měl ve svém erbu stříbrnou holubici s červeným zobcem a stojáky v modrém poli. Tento vladyka údajně sídlil v Bukovně v roce 1385  – 1420. Potomci vladyky Peštíka se po jeho smrti začali nazývat pány Hradeckými.
                Období XV. století nepřináší mnoho zpráv o Bukovnu. Je to období husitských válek, během kterých došlo k zboření hradu Michalovice a šíření nového náboženství. Celé panství boleslavské po vymření rodu Michaloviců (r.1468) převzali páni Tovačovští z Cimburku, Šelenberkové a posléze Krajířové, kteří byli horlivými podporovateli Jednoty českobratrské. Kolem roku 1584 spadalo Bukovno pod kosmonoské panství, jehož majitelem byl rod Czernínů. Lidé na vsích byli v úplném poddanství panstva a šlechty nemluvě o morových ranách. V letech 1554, 1582 a 1588 se mor nevyhnul ani Bukovnu, které své mrtvé pohřbívalo na morovém poli.  Jak se projevovala v Bukovně celá léta pobělohorská, až do konce třicetileté války také není známo.
 
Na konci druhé poloviny XVII. století podle berních údajů žilo v Bukovně něco přes 200 osob v 38-45 chalupách. Roku 1714 mělo Bukovno již 302 duší a Líny 149. Bukovno bylo v této době jednou z největších obcí v kosmonoském panství a mělo již i svou školu od roku 1631. V těchto letech koupila kosmonoské panství hraběnka Marie Anna, provdaná za Ferdinanda Maxmiliána Hrzáňa. V roce 1769 mělo Bukovno již 516 obyvatel a 97 domů a Líny 288  obyvatel a 29 domů. Ves Líny od roku 1734 nepatřila k panství kosmonoskému, neboť je odkoupil rytíř a pozdější baron Jan Gemmrich z Neuberka. V roce 1769 dokončil hrabě Mizbach,manžel hraběnky Hrzáňové stavbu kostela v Bukovně a v příštím roce byl kostel vysvěcen světci Janu Nepomuckému a v roce 1791 byl založen hřbitov. Socha Panny Marie umístěná na návsi v Bukovně pochází z roku 1752 nákladem Josefa Jíry. Lípy před kostelem byly vysázeny o mnoho let později a to až v roce 1836. První škola v Bukovně údajně stávala v místě dnešní fary (čp. 13). Druhá škola tz.“stará škola“ v které se učilo od roku 1722 byla v domě čp. 57 a učil v ní Václav Franěk až do roku 1814. V roce 1828 dal hrabě Gotthard z Mürbach postavit novou školu v které se vyučovalo až do roku 1979.
Druhá polovina XIX. a počátek XX. století bylo ve znamení oživení a  rozvoje obce. V roce 1848 byla zrušena robota a zaváděny samosprávy obcí. V roce 1850 vzešel z prvních voleb obecní výbor a představenstvo v čele se starostou.V roce 1861 byla stavěna silnice z Bukovna do Dalovic. V roce 1863 byl s podporou obecního představenstva ustanoven Spolek ochotnického divadla. Velkou pohromou každé obce bývaly časté požáry, protože střechy domu byly pokrývány slaměnými došky. V roce 1879 byl založen Sbor dobrovolných hasičů, kterému obecní zastupitelstvo zakoupilo novou ruční stříkačku. Rok 1894  byl pro Bukovno kalamitou, protože vypukl velký požár v obci, který postihl pět stavení, a požár pomáhalo likvidovat asi 12 hasičských sboru z okolí. V obci vznikají i společenské organizace a spolky. Spolek „Čtenářská beseda“ byl předzvěstí vzniku a založení Sokolské jednoty v roce 1898. A v roce 1907 byla založena Svobodná obec baráčníků pro Bukovno a  Líny. V roce 1906 byly Bukovno a Líny spojeny s okolními obcemi železnicí a byly postaveny železniční zastávky. Velice významnou stavbou byla v roce 1910 stavba obecního vodovodu. Komorový zemní vodojem sloužil až do 80. let dvacátého století. Na konci léta v roce 1914 vypukla I. světová válka, do které byla mobilizována do armády skoro jedna třetina mužské populace. Ve válce ve které přišlo o život 25 našich spoluobčanů a k uctění jejich památky byl v obci postaven pomník umístěný v parku ve středu obce.
 
Rok 1918 znamenal konec třistaleté poroby našeho národa a byl začátkem národní a státní samostatnosti. Pro další rozvoj obce mělo význam založení v roce 1919 stavebního družstva, ve kterém se sdružili noví zájemci o  stavbu rodinných domků v prostoru u nádraží a v Nové ulici. Činnost stavebního družstva skončila v roce 1937. Někdy v letech 1920-1922 bylo založeno spotřební družstvo „Svépomoc“, které zahájilo svoji činnost prodejem základních potravin, pečiva a drogistického zboží. Začalo prodávat v části domku čp. 47, později se přestěhovalo do domku čp. 72 (domek byl rozbourán) v kterém se prodávalo až do roku 1950. V roce 1926 se splnil sen bukovenských a línských sokolů, protože byla za šest měsíců postavena nová sokolovna. V tomto roce byla také dokončena elektrifikace celé obce. V letech 1931 -1932 obec rekonstruovala vozovku vedoucí napříč obcí. Dlažba byla provedena žulovými kostkami a současně byla dokončena stavba budovy obecního úřadu a hasičské zbrojnice (čp. 163). Také byla zahájena autobusová doprava z Mladé Boleslavi do Mělníka a další linka z Bukovna do Mladé Boleslavi. V Bukovně v této době byly čtyři hostince, kde se denně večer scházeli sousedé. V roce 1933 byla zřízena funkce obecního strážníka, kterým se stal pan Josef Mašín. Také se začala měnit tvář obce, došlo k úpravám a to zavezení kalu (vodní nádrže) na návsi a začalo se uvažovat o rozšíření ulice směrem od kostela východním směrem k Nové ulici a o dalších úpravách přilehlých i vedlejších ulic. V letech 1931 -1934 se i v Bukovně projevil růst lidí bez práce (celkem 25 osob) vlivem hospodářské krize.  Tato hospodářská situace se od roku 1936  začala všeobecně zlepšovat, ale rok 1937 byl poznamenán událostmi, které přinášely do mysli obyvatel neblahé obavy ze situace v pohraničních sudetských oblastech. Bukovno v této době bylo jednou z největších, a bohatými výnosy úrodných polí známou, obcí na mladoboleslavsku. Žilo zde v této době 773 obyvatel ve 165 číslech popisných, byly zde 4 hostince, 3 kovárny a dvoutřídní škola a  řada řemeslníků.  
 
V roce 1938 vzrůstal agresivní tlak nacistického Německa zejména na pohraniční území České republiky a president E. Beneš byl nucen vyhlásit všeobecnou mobilizaci. V Bukovně byly ubytovány 3 roty pěšího pluku s velitelským stanovištěm v místní škole. Byly zřízeny stráže a pozorovatelny u nádraží, na křižovatce k Línům a za Žantovem. Mnichovskou dohodou, touto historickou tragedií, a dnem 15. 3. 1939, kdy došlo k německé okupaci českých zemí, znamená konec státní samostatnosti a konec první republiky, který trval 21 let, a nastala okupace hitlerovským Německem. Některým uprchlíkům ze  Sudet, spřízněným s některými místními občany bylo poskytnuto nouzové ubytování v Bukovně a jejich dětem umožněno chodit do místní školy. V této době poněkud utichl veřejný a politický život v obci. V průběhu roku 1942  byli do Bukovna dosazeni na 25 usedlostí Němci, kteří byli přisunuti z pohraničních oblastí SSSR a Rumunska, zvané Besarabie. Majitelům usedlostí bylo nařízeno stavení vyklidit. V září 1943 navštívil tyto „národní hosty“ nacističtí pohlaváři, Konrád Henlein a poté K.H.Frank. Tito „národní hosté“ opouštěli Bukovno až v jarních měsících roku 1945.  V průběhu okupace došlo k zatýkání některých místních občanů, kteří pak prošli nacistickými věznicemi a několik jich bylo obviněno a poté popraveno.
 
 Květnové dny roku 1945 prožívalo Bukovno s radostí nad koncem druhé světové války. Byl ustanoven Revoluční národní výbor a někteří občané se zbraní v ruce byli připraveni zasáhnout do bojů o konečné osvobození. První dílčí vojenské jednotky Rudé armády přijeli do obce již 10. 5. 1945.  Větší část vojenských jednotek Rudé armády byla dislokována do Dolu, kde si vybudovali vojenský tábor a ubytovali se do vybudovaných zemljanek. V obci byl pak ustanoven první národní výbor s patnáctičlenným zastupitelstvem, je doplněno veřejné osvětlení a instalován veřejný rozhlas. Dochází i  k obnovení společenského a politického života v obci, ale i  k mnoha zvratům v životě zdejších obyvatel. V roce 1945 byla v Bukovně založena místní organizace KSČ, která se podílela na dalším osudu obce. Někteří obyvatelé opouštějí Bukovno a přesídlují do jiných obcí a  jiní do pohraničního území. V roce 1947 byl vzrůstající politický neklid ve  vládě přenášen i do měst a obcí a toto dění bylo předzvěstí únorových událostí roku 1948. Nejinak tomu bylo i v Bukovně. I zde se nepříznivě projevilo nebývalé sucho a neúroda. Zásobování a zemědělství se stalo problémem číslo jedna a tomu se věnoval i zdejší MNV, kterému byl přidělen okresním výborem, jako i do jiných obcí, instruktor. Situace v zásobování byla velice vážná a nutila mnohé občany k neplnění nařízených odvodů mléka, másla a tuků do rozděloven. Tak vznikaly další kontroly, spory a nevraživost mezi obyvatelstvem. Situace byla výrazně zhoršována i bojem mezi politickými stranami, což vyvrcholilo „vítězným únorem“ v roce 1948.
 
Po únorových událostech začal v Bukovně pracovat akční výbor a  opět došlo k personálním změnám ve vedení obce. V tomto roce byla provedena oprava hráze rybníka u kostela, oprava obecní váhy a rozšířena Zelená ulice, byla zřízena obecní prádelna s mandlem a upraven parčík u fary, dokonce byla zřízena i oddací-sňatková síň a započato s pravidelným promítáním filmů v kinosále. Také dochází k znárodňování velkostatků a k  socializaci zemědělské výroby a to ne bezbolestnou cestou. V roce 1949  se začal vytvářet Státní statek Katusice, který hospodařil na zabrané a znárodněné půdě některých místních statků a o rok později se započato v Bukovně se zakládáním JZD. V roce 1950 žilo v Bukovně 617 obyvatel. Z velkých statku v“ rámci rozkulačování“ byli jejich hospodáři vyhnáni a vystěhování do deputátních domků a jedna rodina byla vystěhována z Bukovna do nedaleké vsi. Ani zakládání JZD a přesvědčování jednotlivých zemědělců ke vstupu do družstva neprobíhalo bez problémů, vzrušených debat a nátlaku. JZD Bukovno bylo ustaveno až v září roku 1952 a přes počáteční potíže, trvalo několik let, než se zlepšily podmínky družstevníků a družstvo se mohlo aktivně podílet na rozvoji obce. Byl postaven nový kravín, drůbežárna, dílny na opravu zemědělské techniky, silážní prostory, opraven dům s kancelářemi a sídlem družstva a postaveny tři nové bytovky. JZD v Bukovně ukončilo svoji úspěšnou činnost koncem roku 1975 a  hospodaření přešlo do Státního statku Katusice-středisko Bukovno. Státní statek v této době také přispíval k rozvoji obce. Mimo výstavby hospodářských objektů, začala stavba nových bytovek pro zaměstnance statku, byla vybudována nová závodní jídelna, opraveny fasády u některých domů využívaných pro potřeby statku a zrekonstruovaná spojovací komunikace z Bukovna do Vince.
 
Po roce 1971-1989 se vzhled obce výrazně zlepšil. Byla provedena rekonstrukce průjezdní komunikace přes obec, která dostala nový asfaltový povrch a dokončena úprava parků, včetně chodníků v ulici u vodojemu, vysazeny topoly směrem ke kravínu, postavena nová budova kanceláří MNV a  kluboven. Dominantou obce se stal i nový hydroglobus, který nahradil starý zemní vodojem z roku 1910. Pro zásobování obyvatel byla v svépomocné „akci Z“ postavena nová prodejna, jejíž provozování převzala Jednota Mnichovo Hradiště a zakoupen lis na ovoce a zprovozněna moštárna. Také došlo k opětovnému sloučení obcí Bukovno a Líny. V dalším období byla zrekonstruována budova sokolovny a její přístavba a bylo započato s výstavbou kanalizační sítě v obci Bukovno. Šestisté výročí obce Bukovno, bylo pro celou obec a její občany velkým svátkem, na kterém nechyběla výstava o historii obce, setkání rodáků a přátel Bukovna zakončené průvodem obcí s kulturním zakončením v prostorách nově zrekonstruované sokolovny. V těchto letech aktivně pracovaly i  společenské a zájmové organizace.  TJ Sokol a jeho členové se pravidelně zúčastňovali spartakiádních vystoupení a  nezapomněli ani ni na nejmladší generaci, která pravidelně cvičila pod vedením cvičitelů. Sbor požární ochrany plnil svoje poslání v ochraně majetku před požáry a každoročně se zúčastňoval soutěží v požárním sportu. Dále v obci svoji činnost rozvíjela organizace Svazarmu, Československý svaz žen se skupinou Červeného kříže, Vlastenecko- dobročinná obec Baráčníků, Myslivecké sdružení a mládežnické organizace.